V otevřeném dopise si neslyšící stěžují, že v předvolebním období nemohou sledovat nejrůznější rozhovory nebo diskuse, protože jim chybí skryté titulky a tlumočník je nepřekládá do znakového jazyka. Stejné je to i na internetovém vysílání. Neslyšící si navíc stěžují, že se často dochází i k tomu, že původně otitulkované pořady je v reprízách už nemají.
Pro neslyšící nejsou upravené například nedělní Otázky Václava Moravce. Podle vedení televize by totiž vzhledem k tomu, že si účastníci diskuse často skáčou do řeči, bylo otitulkování takových pořadů velmi svízelné a hrozilo by, že by výpovědi diskutujících byly zkreslené. Totéž se týká i dalších podobných pořadů.
"Je pro nás důležité sledovat ty rozhovory v televizním vysílání. V novinách totiž nevidíme četné neverbální aspekty, jako je mimika, gesta a podobně, ze kterých dovedeme vyčíst více než slyšící lidé. Jsme v tom vytrénovaní. Je jasné, že se ten problém se zpřístupněním pořadů týká i ostatních televizí, avšak Česká televize je veřejnoprávní, a z toho titulu by měla být televizí pro všechny občany bez rozdílu," vysvětluje autorka otevřeného dopisu a předsedkyně Komise pro skryté titulky při Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel Věra Strnadová.
Podle ní úprava diskuzí pro neslyšící publikum možná je. "Dokladem je Hydepark ze 14. května, ale Jana Bobošíková ze Suverenity si to musela doslova vynutit. Bylo vidět, že přepis diskuze lze udělat, pokud se najmou špičkoví rychlopísaři ," poukazuje na jeden z úspěšně upravených pořadů Strnadová.
"Tlumočník na obrazovce by diváky rušil"
Vedení České televize se hájí s tím, že se neslyšícím ve vysílání snaží maximálně vyjít vstříc. "Otevřený dopis paní Strnadové už řešíme a brzy jí pošleme odpověď. Česká televize ale už teď 2,5 krát překračuje kvótu, kterou jí na počet pořadů upravených pro neslyšící stanovuje zákon. Snažíme se, ale jsme limitováni finančními i technologickými prostředky," říká mluvčí České televize Ladislav Šticha.
Podle Strnadové se vedení České televize sice snaží své pořady skrytými titulky opatřovat, stále jich ale není dost na to, aby se neslyšící necítili diskriminováni. Tlumočníci do znakového jazyka se podle Strnadové na obrazovce objevují jen velmi málo. "Naráží to na neochotu a netoleranci některých diváků z většinové společnosti, kterým by znakující tlumočníci v obraze vadili," míní Strnadová.
Stížnosti neslyšících se netýkají volebních spotů, i když jim i u nich absence skrytých titulků a tlumočníků vadí. Spoty totiž televize od jednotlivých stran získává na klíč a nemůže už do nich zasahovat ani přidáním skrytých titulků ani tlumočením do znakového jazyka.
"Lídři různých politických stran a hnutí sami ukazují, o jaké voliče mají zájem. Pokud nestojí o hlasy voličů se sluchovým postižením - odhadem je jich cca půl milionu, tak se nedá nic dělat, tito voliči budou mít méně informací a budou patřit k těm nejdéle nerozhodnutým a mnozí z nich nepůjdou volit vůbec," myslí si Strnadová.
