"O nějakém partnerství či spolupráci s nimi nemůže být ani řeči, nefunguje to," říká onkoložka Jitka Abrahámová. Ta více než třicet let léčí nemocné trpící rakovinou. Třicet let sází na medicínu, cytostatika a záření a nepochybuje, že dělá dobře.
Co činíte s pacientem, který vám oznámí, že se léčí u léčitele?
Řeknu mu jasně, že jsem proti tomu. Pacient je však svobodný jedinec, je to jeho vůle, jeho tělo, jeho zdraví... Kdybych mu léčitele zakazovala, vedla bych proti němu boj. A to já nedělám, s pacienty nebojuju.
Ale s léčiteli bojujete. Váš odmítavý postoj k nim je všeobecně znám.
Jsou dva důvody, proč je nemám ráda. Za prvé - nevhodně zasahují do onkologické léčby. A ta nemá alternativu! Za svou praxi jsem viděla už hodně případů, kdy léčitel odvrátil nemocného od indikované léčby, takže došlo k jejímu přerušení, nebo k pozdnímu nasazení léků. A pak prostě bylo pozdě. Za druhé mi přijde amorální, že léčitelé ještě tahají ze zoufalých lidí peníze.
Kladete si občas otázku, proč tak snadno získávají důvěru?
Zvláště důvěru lidí trpících rakovinou! Proč léčitelé nenapravují banální zlomeniny nohou? Proč nejdete k šamanovi, ten by zaříkával, točil virgulí a možná by to šlo zvládnout i bez sádry? V ortopedii se léčitelé neprosazují, jejich ráj je tam, kde medicína nemá tak zmapované území. V onkologii stále často docházíme do bodu, kdy už zbývá jen paliativní léčba, která zlepšuje pouze podmínky přežití, a tak...
... následuje cesta k léčiteli. Nedivím se.
Já také ne. Na druhé straně si však musíme uvědomit, že život všech biologických objektů je konečný. Každý zemře. Medicína by se měla starat, aby smrt nebyla předčasná a zbytečná. Smrt ovšem odvrátit nedokáže. Ta je logická!
Takže - do náručí léčitelů nás žene neschopnost si přiznat vlastní smrtelnost?
Čím je nemocný mladší, tím je ukončení jeho života smrtí méně logické, méně akceptabilní. Jak ale vysvětlit, proč pětasedmdesátiletý člověk jede přes celou republiku za léčitelem? Protože doufá, že bude ještě žít dvacet, pětadvacet let! Neradi se smiřujeme se smrtí, a tak činíme leccos nepochopitelného. Záleží samozřejmě na každém člověku, také na době.
Proč na době?
Výskyt léčitelů v Čechách je skutečně přímo úměrný politické situaci, respektive politickým změnám a nejistotě z nich plynoucí. Při každém zemětřesení se vyrojí mesiášové. Většina z nich to myslí dobře, chtějí jen lidem pomáhat, to bych chtěla zdůraznit. Podvodníci následují až v druhém sledu.
Takže znáte a uznáváte slušné léčitele?
Třeba doktor Jerman, což byl lékař a také léčitel, určitě nechtěl lidem škodit. Ten byl nezvratně a v tom je ta patologie - přesvědčen, že pomáhá lidem. Někdy v roce 1968 vynalezl zázračnou vakcínu, říkalo se jí Jermanova. Byl to hit! Noviny šílely, dokonce i političtí vůdcové toho léčitele podporovali. V rámci všeobecné hysterie třeba z Jugoslávie přivezli umírající dívku, protože jen Jermanova vakcína ji mohla zachránit! Samozřejmě nezachránila, ale davové šílenství pokračovalo.
Nepotkala jste tedy ani jednoho léčitele, u něhož byste si mohla říct: třeba na tom něco je?
Nepotkala. Vybavuje se mi jedna porada odborníků na téma Jermanova vakcína. Vedle mne seděl starý pán, psychiatr. Pozorně poslouchal, pokyvoval hlavou a pak povídá: To je jasná diagnóza, hned bych pana Jermana hospitalizoval. A kdybyste viděla za války, to takových léčitelů běhaly po Praze zástupy! Když pominu duševní zdraví pana Jermana, jeho vakcína byla jasný nesmysl. Doba zastaralých mikroskopů a objevů v koupelně je pryč. Takové dobrodružství si mohl dovolit ještě tak Pasteur, ale i on na tu dobu - měl už výbornou laboratoř. My jsme dnes prostě dál, objevujeme jiné věci, jinak!
Jinými slovy - kdyby něco bylo na té vakcíně, tak už ji Američané vyrábějí?
Proč by se budovala obrovská centra s magnetickou rezonancí, výpočetní tomografií, pozitronemisní tomografií, když by jen stačilo najít jednoho člověka s virgulí?
Oficiální věda a medicína se na druhé straně nijak nebrání přírodním produktům. Zkoumají celou škálu rostlin, využívají lidové zkušenosti. Dávno se přece ví, že třeba indiánské jedy jsou v různých směrech účinné - odtud máme kurarin. Co jiného je preparát Taxol, než výtažek z tisu. Nebo extrakty z barvínku -vinkaalkaloidy, vinkristin, vinblastin, s těmi se začaly léčit lymfomy leukemie. Výtažek z ocúnu - kolchicin - byl zase jedním z prvních cytostatik.
Naopak se však zase řada látek při klinickém použití neosvědčila. Třeba jmelí. Určitě v něm něco je, ale když se z toho udělal lék, tak se ukázalo, že není dostatečně účinný. Čímž narážím na Iscador, tenhle lék ze jmelí se u nás prodává, i když není registrován. Obvykle ho lidem doporučují léčitelé nebo lékaři působící v nejrůznějších privátních sanatoriích. A věřte mi, že ti to nedělají z prosté lidské dobroty. Ten lék však prokazatelně nepomáhá.
V žádném případě?
Jestliže někdo tvrdí opak a má pacienty, jimž se vede dobře, pak to není vlivem iscadoru. Můžu vám také předvést řadu takových pacientů. V onkologii existuje jev, kterému se říká spontánní remise. Dříve jsme jich vídali ještě víc - já osobně třeba u Grawitzova nádoru ledvin, u dětského neuroblastomu a u plicních metastáz těchto nádorů. Důvod, proč dnes remisí vidíme méně, nebo žádné, je prostý: nečekáme na ně. Rovnou pacienta léčíme, protože víme, že remise představuje mizivé procento a všechny ostatní pacienty bychom poškodili případným prodlením. Překvapení jsou však stále možná na obě strany. Léčitel, stejně jako my, může na remisi - dar přírody - narazit. Dokonce častěji, když jinak neléčí.
Nepřiznáváte mu tedy vůbec žádnou zásluhu.
Kdysi se lékaři také učili předepisovat čaje, proti nim nic nenamítám. Uznávám také, že někteří léčitelé mají schopnost empatie. Umějí se vžít do pocitů nemocného člověka, dovedou naslouchat, mají také čas, a tak od některých potíží spíše psychického rázu dokážou i odpomoci. Nemocný se může cítit lépe.
Ale ještě jsem neviděla nádor, který by se rozpustil v důsledku meditací nebo působením virgule.
Pokoušela jste se někdy s nějakým léčitelem spolupracovat?
Na sklonku minulého režimu jsme spolupracovali s jedním léčitelem-lékařem. Doufali jsme, že když je pan doktor vzdělaný na stejné úrovni jako my, bude to jednoduché. Nebylo. Ukázalo se, že i on se, stejně jako všichni ostatní, vyhýbá klasické diagnostice. Nevedl o své léčbě dokumentaci, takřka u žádného jeho pacienta se neprokázalo, že skutečně nádor kdy měl, ale už se probíralo, jak rakovina ustoupila.
Takový způsob je pro mne nepřijatelný! Základem každé léčby je správná diagnóza. Musí být stanovena nade vší pochybnost - s histologickým potvrzením. Patolog je v diagnostice nádorů mužem číslo jedna, jenže léčitelé se mu vyhýbají. Nedají se tedy dokázat jevy, které popisují. Na tom naše spolupráce vždycky ztroskotá.
Kdybyste vážně onemocněla sama, nebo vaše dítě, medicína by vyčerpala všechny možnosti...
... ne, myslím, že k léčiteli bych nešla!
Myslíte?
Myslím. Záhyby duše jsou samozřejmě nevyzpytatelné. Nicméně se domnívám, že ani při takovém stresu bych u léčitele pomoc nehledala.
