V roce 1981, kdy byla poprvé popsána, pracoval na infekční klinice. "Tehdy se o tom psalo jako o nějaké záhadné nemoci homosexuálů, která se u nás hned tak nevyskytne," vzpomíná.
Všechno bylo, jak známo, jinak. A když se o čtyři roky později objevil první případ právě na Bulovce, Machalu, původně pediatra, napadlo, že by tohle mohlo být téma pro něj. "Upřímně říkám, že jsem si za hluboké totality pomyslel, že by to mohl být program, s nímž se podívám ven. To jsem hrozně chtěl a napadlo mě: Jestli s něčím, tak s AIDS," přiznává lékař. A opravdu - od té doby byl skutečně jen ve Spojených státech jedenáctkrát.
Oficiální statistiky začaly výskyt infekce sledovat až v roce 1986: v zemi tehdy žilo 26 lidí s virem HIV a dva s nemocí AIDS. Od té doby se dalších 485 lidí dozvědělo, že v jejich krvi koluje virus HIV. Obětí si AIDS vybral rovných 90.
Prvním pacientem, s nímž se Machala osobně setkal, byl v pořadí druhý Čech, u něhož zdejší lékaři stanovili diagnózu AIDS. Muž trpící hemofilií se nakazil při transfuzi krve. "Obavy se tehdy mísily s jistou profesionální zvědavostí," popisuje Machala svůj první kontakt. "O té nemoci se ještě mnoho nevědělo, takže hned za dveřmi pokoje stály galoše a dovnitř se chodilo v maskách." Změnilo se i prostředí AIDS centra: "Když jsme začínali, seděli jsme v malém kamrlíku a pacienti měli místo čekárny průchozí chodbu vedoucí do druhého patra."
Dnes mají podle Machaly celé oddělení, nábytek, který alespoň trochu připomíná ten domácí - a vůbec volnější režim, než mají pacienti na kterémkoli jiném nemocničním oddělení. I léčba je, jak říká Machala, "trošku nadstandardní" - výjimečnost choroby spojená se silným tlakem pacientských organizací zajistila od samého počátku přísun peněz ze státního rozpočtu, takže relativně malý počet nemocných dosáhne na poslední výdobytky lékařské vědy, jaké se jen namanou.
Možná proto se změnilo i samo vnímání choroby: doba, kdy se profesionální myči oken vyhýbali AIDS centru oklikou a sami pacienti před svými lékaři vystupovali pod číselným kódem, je pryč, ale přišel druhý extrém: "Nemoc se trošku podceňuje. I u svých pacientů se setkávám s postojem, že medicína jde dopředu tak rychle, že se něco musí v dohledné době najít. Já bych jim to přál, ale bohužel tento optimismus s nimi nesdílím," konstatuje Machala.
Ovšem i on se změnil: "Před 15 lety jsem se zájmem chodil na pitvy svých pacientů, posledních pár let už nechodím. Smrt jsem vždycky považoval za prohru, ale jaksi profesionální. Jak stárnu, je mi těch lidí čím dál víc líto a nemohu je vidět na pitevním stole," přiznává Ladislav Machala. O děti s virem HIV, z nichž první se narodilo před čtyřmi léty, se stará jeho kolega. I na svých zahraničních cestách se Machala vyhýbá oddělením pro děti s AIDS. "Nemohu to nějak přenést přes srdce," říká otec tří dětí.
Lidstvo sice zaznamenalo pokroky při péči o nemocné, ale lék proti AIDS stále nemá k dispozici. Podle statistiky OSN zemřelo do konce roku 2000 na AIDS 21,8 milionu lidí, 36,1 milionu je nakažených HIV.
"Podíl mladých lidí na počtu infikovaných je dostatečným důvodem pro posílení snah o zmírnění epidemie," napsali autoři prohlášení z Podpůrného programu pro boj s AIDS, které bylo zveřejněno v pondělí v Ženevě. Připomněli, že celosvětově podle údajů OSN zemřelo na AIDS už 4,3 milionu dětí ve věku pod 15 let a dalších 1,4 milionu bylo infikováno virem HIV.
Za tři týdny se má New Yorku konat celosvětová konference o AIDS. Mimo jiné při ní bude vznesen požadavek další finanční pomoci výzkumům a zpřístupnění léků pro nemocné v Africe. Pro tu se AIDS stal skutečně lidskou katastrofou. Tři ze čtyř nemocných, kteří na tuto nemoc zemřeli v uplynulých dvaceti letech, byli Afričané.
 Ladislav Machala |
