Nuzné životní podmínky v zapadlé východočeské vesnici Roudný nedaleko Turnova kontrastují s drahými šaty, nažehlenými agenty, objektivy profesionálních fotografů a dalšími průvodci života finalistek soutěže o titul královny krásy.
Pokud vám název obce nic neříká, neznamená to, že byste na hodinách vlastivědy nedávali pozor. Roudný s necelými osmdesáti obyvateli najdete jen na podrobné turistické mapě, přičemž spojení s okolním světem se s trochou nadsázky nachází na úrovni éry vynálezu dieslova motoru. Z Turnova, jediného většího města v okolí, sem linkový autobus jezdí třikrát denně.
Missky se staly sousedkami |
„Do jeslí, do školy, všude mě musela máma vozit,“ vzpomíná Diana Kobzanová. „Když jsem studovala základní školu a později na turnovské obchodní akademii, ráda jsem s holkama chodila do kina. O víkendu jsem nevynechala diskotéku Pirát nebo jablonecký klub Apple. Pokaždé mě děsilo, jak se dostanu domů.“
Dnes se její situace poněkud zlepšila. Za titul královny krásy získala nejen vlastní byt v Praze, ale i novou Toyotu Yaris.
Vesnická idylka
Ruch velkoměsta je od Roudného daleko. Ve všední den zde kromě gigantického kohouta, důstojně pochodujujícího kolem ošumělé prodejny se smíšeným sbožím a cedulí Valentová Miroslava - zavřeno, nepotkáte živáčka. O tom, že sem dorazila civilizace, svědčí pouze poštovní schránka na prkenné stodole.
Díky rybníku s romantickými skalními stěnami, které stoupají přímo z vodní hladiny, je jméno obce zapsáno alespoň v paměti několika letních rekreantů. Čas od času se ve zdejší palírně zastaví také okolní zahrádkáři s košíkem ovoce, aby jej proměnili v čirou láhev hřejivého moku. Tím pozoruhodnosti končí.
První, na co člověk ve vesnici narazí, jsou doširoka rozevřená vrata na dvůr, dílem připomínající sovětskou traktorovou stanici a z části neřízenou velkovýchovnu slepic. „To musíte dolů a za mostem nahoru,“ radí na dálku dvaceti metrů matka početné rodiny, jejíž členové se během deseti vteřin vzorově seřadili na udusané hlíně poseté náhradními díly k zemědělským strojům.
Nevybroušený orientační smysl nás v cizím prostředí neomylně zavál do vedlejší vesnice, odkud nás vyvedla až pohádková stařenka s holí: „Ále, Kobzanovy hledáte? Nené, tady je Blatec,“ div že nedodala „holenku, jářku a s pánem Bohem.
Roudný vítá naší Miss
Kobzanovic vila je na samotném konci obce. Za značkou zákaz vjezdu už stoupají jen zarostlá pole. Dům do dálky svítí tmavočervenou střechou se dvěma komíny, čtyřmi střešními okny a satelitem. Po kompletní přestavbě, na níž se podílel Dianin otec, by nikdo nehádal, že budova původně sloužila jako vepřín.
Dvoupatrový moderní dům při pohledu na okolní stavení vypadá, jako by do Roudného ani nepatřil. Rozlehlý pozemek s nadzemním bazénem, ohništěm, věšákem na prádlo a lavičkami odděluje od silnice půlmetrová kamenná zídka. Jakmile se přiblížíte ke vstupní bráně, postavené z masivních pískovcových bloků, zavěsí se na paty neodbytní hlídací psi. Německý pinč Albert a dlouhosrstý jezevčík Filip dokládají lásku rodiny ke zvířatům.
Dveře ozdobené šerpou s nápisem „Roudný vítá naší Miss, Gratulujem“ otevírá paní Kobzanová. Poté, co se její manžel odstěhoval do Malé Skály, aby zde založil druhou rodinu, Dianina matka žije prakticky sama, a tak část dvoupatrové vily přechodně pronajímá turistům.
V době naší návštěvy tady pobývala šestičlenná skupinka studentů. O privátu se dozvěděli prostřednictvím internetu na informačních stránkách Českého ráje. „Když jsem viděl slečnu Kobzanovou, byl jsem dost překvapený, něco podobného jsem určitě nečekal,“ říkal jeden z mladíků s tím, že si na bydlení nestěžuje. „Stoosmdesát korun za noc je ideální cena.“
Nejraději s přítelem
Pokud Diana nepracuje, tráví nejvíc času s přítelem na chatě u jeho rodičů v nedalekých Štepánovicích, kde se před necelými třemi lety seznámili.
“Dianu jsem občas vídal a od první chvíle jsem na ní mohl oči nechat,“ vzpomíná na červencový den přítel nejkrásnější ženy republiky J. F. „Domluvil jsem se s kamarádem, aby ji k nám pozval na večírek.“
O prázdninách chodí do lesa s kokršpanělem Borem nebo jezdí na kole. K nezapomenutelným zážitkům patří cyklistický výlet na hrad Kost. „Myslela jsem, že to neujedu. Za den jsme našlapali asi šedesát kilometrů, až mě bolel zadek,“ směje se Diana.
Hovoří s nestrojenou upřímností a přestože od čtrnácti let žije přes týden v Praze, je v jejím vystupování patrná venkovská otevřenost. Možná právě proto si při soutěži získala rozhodující část poroty.
Diana a J. nedají dopustit na restauraci Melodie v Rovensku pod Troskami, kam pravidelně jezdí na oblíbené kung pao se sladkoslanou omáčkou. „Slečna má raději masovou směs s praženými buráky, J. naopak se zeleninou,“ prozradil na dvojici majitel podniku Vratislav Blažek.
Pro Roudný byla soutěž velkým svátkem
V nejbližším okolí Kobzanovic domu bydlí samí staří lidé, našli byste tu i několik chat. Jedna z nich patří panu Mihálikovi, který Dianě pomohl s volnou soutěžní disciplínou. „V létě u Miháliků často pečeme kuřata, přitom hrajeme na kytaru a zpíváme. Nejvíc si mě získaly romské písničky, takže volba nakonec padla na jednu z nich,“ vysvětluje paní Kobzanová, která pracuje jako úřednice na policejní stanici v Turnově.
Sousedé si Dianu nemohou vynachválit. „Hrozně hodná dívka, po vesnici o ní nebylo nikdy slyšet, že by prováděla lumpárny nebo chodila s nějakou partou, tichá a hodná dívčina, bezproblémové dítě,“ rozplývá se dcera osmaosmdesátiletého starousedlíka Josefa Damaška. „To víte, že jsme přenos sledovali,“ odpovídá na otázku, zda Dianě fandili. „Byl to velký svátek pro Roudný. Jedna paní sice povídala, no vona to nevyhraje, ale kdyby alespoň třetí byla, a vidíte, jak to dopadlo.“
Hezky o Dianě mluví i dvaaosmdesátiletá důchodkyně Růžena Kvapilová: „Holce byl rok, když se z Německa přistěhovali. Chodívala sem pobejt, byla malá, maminka ještě dodělávala školu a pan Kobzan chodil do práce.“ Při finále držela Dianě palce.
„Když jsem sledovali přenos, plakali jsem s vnučkou radostí,“ zdůrazňuje dojatým hlasem Růžena Kvapilová. „Je to hodná holka, moc jsem jí to přála. Když to začalo, říkala jsem vnučce, Diance to tam sluší a ona na to, kdyby alespoň něco vyhrála.“
