Když se špičkové divadlo hraje opravdu do krve

13. listopadu 2000 10:46

Fascinující podívanou nabídl v sobotu Pražský divadelní festival německého jazyka v podobě dvanáctihodinové shakespearovské ságy Do krve! (Schlachten!), kterou přivezl soubor hamburské scény Deutsches Schauspielhaus. Po celý den - od jedenácté hodiny dopoledne až do jedenácté večerní - se nechali diváci unášet boji o královskou korunu a byli svědky intrik, vášní, bitev i úkladných vražd.

Pro maraton, který se uvádí se čtyřmi přestávkami, vybudovali pořadatelé hlediště i jeviště v jedné z hal ČKD. Žádný z divadelních sálů metropole totiž projektu nevyhovoval - ať již z důvodů technických či prostorových.

Do krve! napsali belgický scenárista Tom Lanoye s režisérem Lukem Percevalem podle Shakespearových dramatických kronik o "válkách růží". Propojili v něm osm dramat spjatých s historií anglické koruny - první díl nese titul Richard Druhý a přes osudy spletené s Jindřichy IV. a V. dospěje posléze celé vyprávění až k Richardu III. čili k finále nazvanému příznačně Dirty Rich modderfocker Třetí. S předlohou zacházel autorský tým velmi volně - někde se Shakespeara držel, jinde parafrázuje jeho jazyk i situace či hojně škrtá a v jiných pasážích doplňuje texty nové. Celý projekt si přitom vystačí s pouhými patnácti herci, z nichž každý vytváří postupně několik postav.

Zbývající představení pátého Pražského divadelního festivalu německého jazyka

13.11.-14.11. Theater Basel
PACHATELÉ
Thomas Jonigk
Režie: Stefan Bachmann
Divadlo Komedie, 13.11. 19.00, 14.11. 16.00 + 20.00

15.11.-16.11. Izraelské Národní divadlo Habima Tel Aviv
KAVKAZSKÝ KŘÍDOVÝ KRUH
Bertolt Brecht
Režie: Ilan Ronen, (v hebrejštině, s českými a německými titulky)
Divadlo na Vinohradech, 19.00

Začátek inscenace ohlašuje ostré světlo reflektoru namířené přímo proti hledišti, kam se vešlo bezmála devět set diváků, a tři údery kladivem na kovadlinu. První část má v sobě jakýsi rituální přídech dávných časů či orientálního divadla a vznešenost a dvorská elegance se v ní projevují úsporností pohybu a sošnými pózami. Představitel Richarda Druhého Roland Renner povlává jevištěm oblečen pouze ve zlaté suknici a na hlavě má masivní korunu - symbol moci, která půjde brzy z ruky do ruky. Další významy zde nese i jeho nahota. Ta funguje jednak coby prvek sexuální, když Richard dává přednost mužům před svou polodětskou královnou. Ovšem nahá těla herců a hereček přinášejí na scénu během představení i mocenskou symboliku - coby výraz podmanění, ovládání či totálního pokoření a bezbrannosti. Zároveň se z těchto výstupů stávají díky precizní práci se světlem a líčením i působivé obrazy se silným výtvarným nábojem.

Scéna evokuje strohost alžbětínského divadla. Tři holá plata stupňovitě položená se časem rozhýbou do různých proměn - zadní část se zvedne a vytvoří monumentální bránu, uprostřed se odkryje bazén s vodou a vpředu se vysune dlouhý stůl. V kostýmech a rekvizitách se výmluvně odráží záměr inscenátorů oprostit se od historické konkrétnosti k nadčasovému podobenství - bojuje se meči i moderními pistolemi, jednou je tu brnění, jindy střízlivé šaty vojenského střihu, soudobé róby či obleky.

Do krve! (Schlachten!)
Deutsches Schauspielhaus Hamburk - Tom Lanoye a Luk Perceval (podle Shakespearových dramatických kronik o "válkách růží")
režie	Luk Perceval
scéna	Katrin Bracková
kostýmy	Ilse Vandenbusscheová
hudba	Fred van Hove
dramaturgie	Hans van Dam, Luc Joosten, Wilfried Schulz
Uvedeno 11. listopadu 2000 na Pražském divadelním festivalu německého jazyka v hale ČKD Trakce

Úvodní díl Do krve! předznamenává dřívější strýcovražda, jež umožnila Richardův vzestup. Tabu příbuzenské krve padlo a začíná boj, který rozvrátí stávající řád. Kolo štěstěny se roztáčí - jedny vynese vzhůru, jiné rozdrtí, aby ti vyvolení byli brzy smeteni. Tento prvek akcentuje i rozvržení a střídání rolí, v nichž se herci objeví. Zároveň se v celém projektu objevuje úpadek mravů provázející zánik jedné epochy. Například když princ Jindra s andělskými křídly laškuje s transvestitou Falstaffou (opět Roland Renner), jenž v červených šatech zpívá Ave Maria a recituje Goethova Krále duchů a přitom si hraje s princovým přirozením. Nejmarkantnější stylový předěl přináší čtvrtá část nazvaná Eddy The King, která cituje drsnou poetiku a černý humor Tarantinových filmů. Trojice princů Eddy, Georgie a Rich je gangem grázlíků, kteří do němčiny mixují slang "fucking" angličtiny, kapsy mají plné kokainu a vtípky atakují i diváky.

Rich čili pozdější Richard III. představovaný Thomasem Thiemem je zde nemotorně snaživým a zamindrákovaným tlouštíkem, jenž se upoceně snaží vyrovnat bratrům. V posledním díle se však tento nekňuba promění v psychopatické monstrum, které do sebe nasálo všechny zvrácenosti a temné síly světa. Ve finálním monologu nepobíhá po bojišti a nenabízí království za koně. Sedí za malým stolkem, hltá maso, popíjí víno a přitom se z něj řine proud slov - obraz totální osamocenosti a zmaru. Při pražském vystoupení navíc Thieme naplnil název inscenace doslova; Rich drtí v afektu talíře, sklenice i zbytky lahve od vína, která se mu rozpadla v ruce. Krvácející herec však nezaváhal, vytáhl zabodnutý střep a své vystoupení dokončil, přičemž dozdobil bílou košili krvavými šmouhami.

Totální nasazení, koncentraci a brilantní výkony ovšem předvedl celý patnáctičlenný ansámbl. Bez toho by ostatně ani nebylo možné, aby diváci tak rozsáhlé představení unesli na jediný zátah. A aby spolu s herci vytvořili společenství, které nedělí divadelní rampa, ale spojuje magie velkého divadelního obřadu. Celá ta krvavá cesta dějinami přitom nemá jen královský rozměr věčného boje o moc. Její protagonisté se zde objevují v plné nahotě své lidskosti - bez koruny vydávají všanc své vášně, pochybnosti, strádání a touhy. A právě tahle dimenze posouvá Do krve! z příčky režisérsky vykoumané divadelní atrakce do výšin, v nichž se dnes pohybuje absolutní špička světového divadla.