"Japonská škola má svou animaci, která se s Disneym nedá srovnávat, a novou generaci okouzluje zase jinak: prostřednictvím akce a dobrodružství učí děti postřehu a hbitosti," věří v úspěšné tažení Pokémonu Jiří Třeštík ze společnosti Magic Box, která tento týden dodala do videopůjčoven první z pěti plánovaných videokazet, vždy se třemi epizodami seriálu. Během čtrnácti dnů se kazety objeví také v prodeji, současně začne Pokémon vysílat i televize Nova, poté vyjdou nahrávky českých verzí písniček ze seriálu.
Postupně prý budou děti žadonit o knížku, hrací karty, samolepky či figurky jednotlivých hrdinů, které si zatím vozí z dovolené v Itálii či z "černých" tržišť u hranic. Ač různé druhy licenčních práv vlastní v tuzemsku různé firmy, útok asi všechny sladí na podzimní sezonu. V té době Japonsko zavalí další řada této počítačové hry i s novými zvířátky; postupně si jich děti budou muset zapamatovat dvě stě padesát. Odkud se vzalo šílenství jménem Pokémon, dnes údajně šesté nejčastější klíčové slovo hledané na internetu?
V roce 1996 vytvořili výherci softwarové soutěže přenosnou, interaktivní a kolektivní počítačovou hru Kapesní příšera - Pocket Monster, zkráceně Pokémon. Ta se brzy stala hitem a její princip se přenesl do nekonečného televizního seriálu. V pohádkovém či spíše virtuálním světě má každé dítě-hráč pochytat co nejvíc divokých Pokémonů, elektronických "zvířátek" nadaných zvláštními schopnostmi, která cvičí, zdokonaluje, vychovává a vede do bitev se zlými silami.
Dokud se nezjistí, kdo je nejlepším "trenérem", čili dokud se výrobcům bude Pokémon vyplácet, bitva zůstává otevřena. "Zvířátka" totiž během výcviku mění své chování a povahu, což pro hráče znamená průběžně si ukládat do paměti vývoj (zatím) sto padesáti příšerek a v souladu s ním měnit i vlastní válečnou strategii. Pípající "miminko" tamagoči bylo proti Pokémonům hračkou na pár dnů... Animovaný seriál je o rok mladší než počítačová hra. V roce 1997 měl televizní premiéru v Japonsku a Jižní Koreji, ve Spojených státech už bylo odvysíláno 96 epizod a v Německu jejich počet převýšil stovku.
Děti Pokémon milují navzdory pochybnostem dospělých. Neblahý incident z prosince 1997, kdy sedm set japonských dětí skončilo v nemocnici po sledování jednoho dílu s příliš silnými světelnými efekty, byl rychle zapomenut: od dubna 1998 se vysílalo dál. Psychologové zase varují před odlidštěnou počítačovou kulturou s bojovými scénami a šlehajícími "blesky" elektrických výbojů, ale zastánci Pokémonu jim oponují. "Naopak je to po dlouhé době seriál bez násilí, příběh, kde nepadají hrubé nadávky ani výhrůžky, zatímco mnohé tradiční kreslené postavičky se dnes propadají k vulgaritě," tvrdí Třeštík. "Kdo prohraje, prostě se rozplyne, žádná krev."
Postupně prý budou děti žadonit o knížku, hrací karty, samolepky či figurky jednotlivých hrdinů, které si zatím vozí z dovolené v Itálii či z "černých" tržišť u hranic. Ač různé druhy licenčních práv vlastní v tuzemsku různé firmy, útok asi všechny sladí na podzimní sezonu. V té době Japonsko zavalí další řada této počítačové hry i s novými zvířátky; postupně si jich děti budou muset zapamatovat dvě stě padesát. Odkud se vzalo šílenství jménem Pokémon, dnes údajně šesté nejčastější klíčové slovo hledané na internetu?
V roce 1996 vytvořili výherci softwarové soutěže přenosnou, interaktivní a kolektivní počítačovou hru Kapesní příšera - Pocket Monster, zkráceně Pokémon. Ta se brzy stala hitem a její princip se přenesl do nekonečného televizního seriálu. V pohádkovém či spíše virtuálním světě má každé dítě-hráč pochytat co nejvíc divokých Pokémonů, elektronických "zvířátek" nadaných zvláštními schopnostmi, která cvičí, zdokonaluje, vychovává a vede do bitev se zlými silami.
Dokud se nezjistí, kdo je nejlepším "trenérem", čili dokud se výrobcům bude Pokémon vyplácet, bitva zůstává otevřena. "Zvířátka" totiž během výcviku mění své chování a povahu, což pro hráče znamená průběžně si ukládat do paměti vývoj (zatím) sto padesáti příšerek a v souladu s ním měnit i vlastní válečnou strategii. Pípající "miminko" tamagoči bylo proti Pokémonům hračkou na pár dnů... Animovaný seriál je o rok mladší než počítačová hra. V roce 1997 měl televizní premiéru v Japonsku a Jižní Koreji, ve Spojených státech už bylo odvysíláno 96 epizod a v Německu jejich počet převýšil stovku.
Děti Pokémon milují navzdory pochybnostem dospělých. Neblahý incident z prosince 1997, kdy sedm set japonských dětí skončilo v nemocnici po sledování jednoho dílu s příliš silnými světelnými efekty, byl rychle zapomenut: od dubna 1998 se vysílalo dál. Psychologové zase varují před odlidštěnou počítačovou kulturou s bojovými scénami a šlehajícími "blesky" elektrických výbojů, ale zastánci Pokémonu jim oponují. "Naopak je to po dlouhé době seriál bez násilí, příběh, kde nepadají hrubé nadávky ani výhrůžky, zatímco mnohé tradiční kreslené postavičky se dnes propadají k vulgaritě," tvrdí Třeštík. "Kdo prohraje, prostě se rozplyne, žádná krev."
