Jak vlastně vznikl nápad vydávat tento časopis?
Několik lidí z Prahy a Brna mělo už delší dobou pocit, že u nás nevychází časopis pro skutečně mladé lidi, časopis, který by psal o tom, co zajímá nás a snad i lidi našeho věku a naladění. Byly tu buď plátky jako Mladý svět, který byl docela dobrý v 80. letech, ale teď si ho čtou moji rodiče v důchodu, nebo vyhraněně hudební časopisy. Živel je časopisem mapujícím moderní kulturu v širokém slova smyslu a snad i něco jako životní styl.
Kdo Živel dělá?
Jelikož Živel děláme ve volném čase jako koníček, nedá se přesně říci, kdo je ještě jeho redaktorem a kdo jen přispěvatelem. Řekněme, že Živel dělám já, potom redaktor Morten, grafici Klára Kvízová, Petr Krejzek a občas Marek Pistora, hudební redaktoři 41200 (to je takový vtipný pseudonym) a Honza Babka, a ještě pár dalších lidí, kteří se ale nepodílí úplně na každém čísle. Takže je nás plus mínus sedm statečných.
Všimla jsem si, že jednotlivá čísla jsou tematicky zaměřená. To musí být dost velká práce sehnat tolik článků k jednomu tématu.
Ani ne. Témata jsou všude kolem a nabalují na sebe nápady. Stačí si jen nějaké téma vybrat, nějakou dobu ho mít na paměti, a samo obroste konkrétnějšími náměty zachycenými z okolního víru informací. Když je člověk dost otevřený nejrůznějším informačním zdrojům, náměty přicházejí samy. Větší problém je pak udělat z nich článek, který má hlavu a patu.
Je zajímavé, jak ta rezonance funguje napříč kulturou. Už několikrát se nám stalo, že když jsme vymysleli nějaké téma, ve stejnou dobu vydalo několik jiných časopisů speciální číslo věnované stejnému tématu. To není kradení nápadů, prostě to někdy visí ve vzduchu.
Vy sám píšete většinu článků, proč?
Většinu snad ne, ale v takové polovině článků v každém čísle mám nějakým způsobem prsty. Je to proto, že píšeme o věcech, o kterých se jinde moc nepíše, nebo ne tak, jak chceme my. Nemáme dost spoluautorů, kteří jsou naladění na stejnou vlnu a dovedou psát. Kromě toho trpím onou typickou šéfredaktorskou nemocí, představou, že já sám bych to napsal nejlépe, takže se pořád nacházím v dilematu, zda článek někomu zadat, nebo ho napsat sám.
Uživí se Živel jako časopis?
Naštěstí se nám daří shánět dobrou inzerci od velkých firem a s každým novým číslem zvyšovat náklad, takže - musím to zaklepat - Živel neprodělává. Samozřejmě se musíme držet s financemi zkrátka.
Vyhovuje Vám nynější situace, kdy Živel díky číslu o sexu vešel více ve známost, ale zároveň si stále zachovává určitou skupinu čtenářů?
Tenhle rozpor řeší nejeden časopis: Je lepší zůstat vždy svůj a spokojit se s omezeným okruhem čtenářů, anebo vycházet vstříc širším vrstvám, ovšem za cenu větší komerčnosti a povrchnosti? Zatím děláme spíše to první. Budoucnost je otevřená, nechám se překvapit, kam nás náš vlastní vývoj zanese.
Kdo je podle Vás typickým čtenářem Živlu?
Tak trochu doufám, že Živel zaujme patnáctiletého skejťáka stejně jako univerzitního profesora. Alespoň myslím, že by mohl. Spíše než věk nebo vzdělání asi definuje naše čtenáře nějaký podobný přístup ke světu, zvídavost, bystrost, touha poznat žhavou současnost i nejbližší budoucnost, nadhled a smysl pro humor. To je ale na definici pořád málo, viďte?
Možná bychom mohli vyjít z toho, co Živel není. Není doufám ani komerční, ani undergroundový časopis. Je kdesi mezi popem a alternativou, přičemž dělicí čára mezi těmito dvěma oblastmi je dost nejasná. Nechci, aby to znělo nějak namyšleně, ale snad jsme i časopis pro chytré lidi. V tom se mimo jiné lišíme od dřívějšího undergroundu, který dal více na styl a odlišnost za každou cenu, zatímco inteligence v něm takovou roli nehrála. Dnešek je jiný. Symbolem alternativního mladého člověka moderní doby je hacker - někdo, pro koho je důležitější to, co má v hlavě, a rád to využívá pro vlastní prospěch nebo zábavu.
Živel má výraznou grafiku, myslíte si, že i tím získává na oblibě?
Grafická úprava Živlu tvoří polovinu jeho identity, je téměř stejně důležitá jako texty v něm otištěné. Je důležitým rozhraním při prvním kontaktu se čtenářem. Zpočátku jsme se trochu nechávali unášet vlastními nápady a grafickými hříčkami až do té míry, že to šlo na úkor čitelnosti. Teď už jsme v tomto směru poučenější. Jen tak pro zajímavost, naši grafici vytvářejí i vlastní fonty, kterými jsou některé články sázeny. Většinou se s každým novým číslem objeví i nějaké nové písmo. To mě na Živlu baví.
Jedno číslo vyšlo napsané pozpátku. jistě je to zajímavý nápad, ale věřím, že řadu lidí naštval. Můžete k tomu říct něco bližšího?
Trošku bych to upřesnil: pozpátku byly řazené stránky, slova a věty byly tištěné jako obvykle. Bylo to naše japonské číslo a v Japonsku se také čte odzadu. Měli jsme pak ale trochu problém s prodejností. Jelikož i obálka byla tam, kde obvykle časopis končí, prodejci se podívali, kde má časopis hřbet a kladli ho navrch bílou zadní stranou.
V Živlu se již třikrát objevilo CD. Je to obchodní strategie?
Zatím chceme přikládat zdarma hudební CD ke každému číslu. Dosud to byly kompilace českých a britských tanečních labelů, ale nevylučuji i nějakou změnu. Doufáme, že CD našim čtenářům udělá radost a přispěje k ještě lepší prodejnosti časopisu.
Máte ještě jiné aktivity kromě vydávání časopisu?
Jeden čas jsme ve spolupráci s Terminal barem a Roxy pořádali projekce divných filmů, ale to už skončilo. V letošním roce začneme vydávat také knižní edici Živlu. Zahájíme titulem KYBERIE, což je čtivý průvodce americkou kyberkulturou, chystáme i antologii článků o psychedelikách, antologii povídek mladých českých autorů a jednu dost ambiciózní encyklopedii. Vypadá to, že letošní rok budeme mít pěkně rušno. Možná chci podvědomě stihnout udělat co nejvíc, než po Silvestru přijde postmileniální kocovina.
5. května 1999 17:06
