* Co nejčastěji snídáte?
Ráda snídám nasladko: buď jakýkoli celozrnný chleba s medem nebo džemem, nebo obyčejné kornflejky bez příchuti. Ty si dělám nejraději s bílým jogurtem, který ještě rozředím mlékem a přidám med. Bílému pečivu jsem na chuť nepřišla, ono mě totiž nezasytí. Piju bylinkové čaje a také si dám kávičku s velkou dávkou mléka. To je moje ideální snídaně.
Můj muž snídá všechno, co mu připravím, cereálie ale nejí, nejradši má tvarohové šátečky a hodně kafe s mlékem.
* A co vaše děti?
Úžasné je, že se po lupínkách natahuje i má roční dcera Adélka, kterou ještě kojím. Viděla mě je jíst, a tak chtěla také ochutnat. Dává si je nasucho a učí se tak chroupat. A já jsem ráda, protože aspoň nesahá po sušenkách.
Syn má také rád sladkou snídani, nejradši buchty, kornflejky jen ochucené čokoládou. Dříve miloval ty, ze kterých si mohl vybalit nějakou hračku, samolepku nebo vystřihnout třeba pexeso. Dnes už je velký a má úplně jiné zájmy. Obrázky a soutěže počkají na dceru.
* Ve všední dny všichni hodně pracujete, ale co o víkendu, užíváte si jinou, bohatší snídani?
Určitě. Během týdne snídám zdravě, abych byla životaschopná, a o víkendu hřeším tím, že si klidně dám nějakou buchtu nebo vánočku. Myslím, že si to zasloužím. Hýbu se hodně, váhu nijak moc řešit nemusím a jinak jsem v jídle rozumná. Manžel se zase těší na svoji nedělní anglickou snídani: pravidelně mu dělám "hemenex". Syn začal poslední dobou o víkendech snídat plný polévkový talíř suchých lupínků, zalije si je mlékem a posype hodně kakaem.
* Dáváte si cereálie také jindy než k snídani?
Převážně je jím ráno, ale přes den si tu a tam také zobnu. Třeba když se nestíhám najíst, vezmu si hrst těch pražených a jdu pracovat dál. Jím je jen tak nasucho místo oříšků, je to určitě zdravější. Doma jich máme plnou spíž, také čokoládové, s medem, kokosem a se sušeným ovocem, malinami, jahodami a višněmi. Když se namočí do mléka nebo do jogurtu, nabobtnají a jsou výborné.
* Pamatujete si, co jste snídávala jako malá holka?
Jako dítě školou povinné jsem snídala děsně nerada a v pubertě jsem zase snědla úplně všechno. Tenkrát to byly housky se salámem nebo s medem, výběr jogurtů žádný zvláštní nebyl a o zdravé výživě se vůbec nemluvilo.
Z doby, kdy jsem cvičila moderní gymnastiku, jsem měla spoustu špatných návyků, jedním z nich bylo třeba nejíst vůbec. Správně jíst mě naučil až manžel a je to především jeho zásluha, že jsem se začala o výživu více starat. Také se tím dodneška pyšní. Já jsem zase naučila jíst racionálně jeho. Z domova byl totiž zvyklý na typickou slovenskou kuchyni. Zvládli jsme to naprosto bez problémů.
