Jak uložit miminko? Na záda!

Na břicho! - přikazovala zvyklost osmdesátých let. Na záda! - kážou léta devadesátá - paradoxně právě těm rodičům, kteří coby kojenci povinně zavrtávali své nosy do matrací postýlek a kočárků. Zřejmě i proto si dnes mnozí myslí, že při ukládání miminka je lepší řídit se spíš selským rozumem než vrtkavými lékařskými radami. V tomto případě je to však omyl. Medicína totiž za ta léta zas poskočila vpřed a doložila, že z oněch dvou variant je správná pouze jediná: na záda.

Někdy před dvaceti lety si pediatři v mnoha vyspělých zemích povšimli jedné podivnosti: začalo přibývat dětí, které zemřely během prvního roku svého života, a to náhle, bez jakýchkoli předchozích varovných signálů. Lékaři se marně snažili dobrat viníka těchto tragédií, vymysleli pro něj tedy alespoň odborný termín: syndrom náhlého úmrtí novorozenců a kojenců. Ve světě vešel ve známost pod anglickou zkratkou SIDS neboli sudden infant death syndrome. Jeho odborná definice nese nádech tajuplnosti: jde o úmrtí nevysvětlené pečlivou anamnézou, vyšetřením, klinickou pitvou a ohledáním místa úmrtí. První zprávy o neznámém nebezpečí vzbudily tehdy mezi rodiči rozruch. Zatímco vědci a klinici usilovali o to, aby se dobrali podstaty problému, některé firmy přispěchaly s nabídkou malého přístroje monitorujícího dech dítěte, který v okamžiku, kdy by nastala zástava dechu, zapípá na poplach. Zanedlouho se ujal i u nás. »Rodičů, kteří tuto pomůcku používají, přichází do ordinace poměrně dost,« konstatuje zkušený pražský pediatr Petr Karger. »Myslím ale, že věčným natahováním uší se jenom zbytečně stresují. Mnohem jednodušší pojistkou je pokládat dítě zásadně pouze na záda.«

I kojenec má spát ve vlastním

»Tento syndrom je následek opožděné a nedokonalé kontroly dechu a srdeční činnosti. Co je skutečnou příčinou jeho vzniku, však dosud jednoznačně nevíme,« vysvětluje Magdalena Paulová, primářka novorozeneckého oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. »Ale známe už rizikové faktory. K těm patří v první řadě spaní na břiše. I u zcela zdravých dětí se při spánku v této poloze frekvence dechu, tepu i polykacích pohybů snižuje.« Riskantní je také spaní na měkké podložce, zejména na molitanu, a přítomnost jakékoli plandavé látky nebo nějakých šňůrek, ať už je to povlečení, malý polštářek, deka či třeba bryndák, neboť dítě si do nich může zachumlat obličej, a tak znemožnit proudění vzduchu k ústům a do nosu. Špatné je i přehřátí, které bývá následkem zbytečně teplého oblečení. Syndrom postihuje častěji chlapce než dívky a děti matek, které jsou příliš mladé nebo které v průběhu těhotenství a po porodu kouřily. »Nebezpečné může být i to, spí-li dospělí s kojencem ve společné posteli,« upozorňuje doktorka Paulová. »Miminko zkrátka do postele dospělých dlouhodobě nepatří - vždy má mít svou vlastní, byť by byla od rodičů vzdálena jen na dosah ruky.« Naopak za účinnou ochranu, ač dosud studiemi plně neprokázanou, považují lékaři dlouhodobé kojení a dudlík v puse.

Vědět nestačí

O tom, že syndromu náhlé smrti je možné při troše snahy a dobré vůle zabránit, svědčí fakt, že v zemích, jako je třeba Austrálie nebo Filipíny, kde tradice velí ukládat děti výhradně jen na záda, je tento syndrom věcí zcela neznámou. Dalším argumentem může být výsledek kampaně provázené vtipným sloganem »Back to sleep« (tuto slovní hříčku lze volně přeložit třeba jako Záda ke spaní nebo Zpět na záda), která proběhla v roce 1994 v celých Spojených státech. Měla podpořit doporučení Americké pediatrické akademie z roku 1992, aby rodiče nenechávali svá miminka spát na bříšku. V následujících letech skutečně poklesla úmrtnost na tento syndrom o 38 procent. Nedávné průzkumy však ukázaly, že pětina amerických dětí do jednoho roku věku ve správné poloze dosud neleží, a tak bude podle pediatrů třeba zase pozvednout hlas. V České republice je syndrom, který nejvíce postihuje děti jedno- až čtyřměsíční, třetí nejčastější příčinou úmrtí dětí do jednoho roku věku. Vloni měl na kontě čtrnáct životů, předloni osm, předpředloni dvaadvacet. »Tyto znalosti je třeba šířit kdekoli a kdykoli, protože jde opravdu o život. Nedávno ale například jeden ženský časopis uveřejnil radu dětské lékařky, že pokud si dítě po jídle neodříhne, je třeba ho položit do postýlky zásadně na bříško nebo na bok,« říká primářka Paulová. »Informaci o nutnosti zádové polohy si však už většina maminek odnáší buď z porodnice, nebo z poradny od dětské sestry či pediatra. Otázka ovšem je, zda se pak podle ní řídí.«