Kdo připlouvá do Singapuru lodí, má jeden zážitek navíc. Za ostrůvky Sentosa, St. John a Kusa, které k této ostrovní republice patří, se vynoří panorama mrakodrapů ekonomického centra země. Zde sídlí vládní úřady a vůbec všichni, kdo tu něco znamenají.
Většina lodí doplňujících palivo a zásoby zakotví na rejdě. Ušetří se tak za přístavní poplatky. Po chvilce se u nich objeví několik motorových člunů. Patří přístavní správě, celníkům, pasové kontrole, obchodníkům, ale posádku vezme na břeh zdarma jen člun lodního agenta. Na své si přijdou také náhodní člunaři, kteří za několik dolarů odvezou z lodi nedočkavé cestující nebo opozdilé námořníky. S nimi jsem se vydal poznávat Singapur i já. Areál Clifford Pier, jediné místo na ostrově určené k přistávání člunů, je letitým pamětníkem anglické nadvlády. Stejně jako dříve tudy proudí denně stovky a tisíce lidí, jejichž hlavním zájmem je rychle a pokud možno levně nakoupit. Vstupní celní kontrola však není pouhou formalitou, byť celý Singapur je bezcelním přístavem. U koho celníci najdou třeba balíček žvýkaček nebo erotický časopis, které se nesmějí v zemi prodávat, čeká ho vysoká pokuta. O drogách, za které v sousední Malajsii hrozí trest smrti, je lepší se ani nezmiňovat. Hned za celnicí jsou peněženky všech návštěvníků vystaveny silnému náporu obchodníků. Ceny značkového zboží, často vyráběného v Singapuru, dosahují téměř poloviny světových cen. Kromě toho místní obchodníci mají připraveny na své zákazníky nejrůznější triky a nenechají je projít jen tak bez povšimnutí. Zájem se obvykle soustřeďuje na elektroniku a fotooptiku, ale zaujme i kosmetika a konfekce světových značek, stejně jako různé novinky,které spolehlivě uvedou v úžas sousedy nebo vaše kolegyně v práci. Úzká ulička Change Alley, která vede od nábřeží mezi novým mrakodrapem a masivní budovou námořní komory, zůstala zachována snad jen z nostalgie k starým koloniálním časům. Před ní stál hlouček směnárníků, převážně místních Indů, kteří silně připomínali naše veksláky. Každý z nich však držel v ruce výmluvně dolarovou bankovku a nezbytnou kalkulačku pro přepočítávání kursů snad všech měn světa. O naši zelenou stovku, kterou jsem chtěl cvičně vyměnit, však měli pramalý zájem. Přestože americký dolar většina obchodníků přijme,je lepší mít na nákupy singapurské dolary. Svoje uspořené dolary jsem tehdy nakonec utratil za velký přenosný stereofonní kazetový radiomagnetofon Sony. Podařilo se mi dokonce usmlouvat nižší cenu, než uváděla cenovka jinak solidního obchodu. Doma zaplacené clo odpovídalo ceně tuzemského kazeťáku Tesla, do něhož se však našim konstruktérům rádio už nevešlo. Když jsem tuto hudební strojovnu vezl z letiště domů pražskou tramvají, budila značnou pozornost. Ještě po patnácti letech, když jsem přístroj odvážel z právě zrušené kanceláře, zaujal pozornost čerstvě propuštěného mládence, který si ho koupil přímo na ulici. Snad mu dělá dobrého společníka ještě dnes, zvláště když západní norma FM se u nás stačila zaplnit mnoha stanicemi s kvalitní moderní hudbou.
Většina lodí doplňujících palivo a zásoby zakotví na rejdě. Ušetří se tak za přístavní poplatky. Po chvilce se u nich objeví několik motorových člunů. Patří přístavní správě, celníkům, pasové kontrole, obchodníkům, ale posádku vezme na břeh zdarma jen člun lodního agenta. Na své si přijdou také náhodní člunaři, kteří za několik dolarů odvezou z lodi nedočkavé cestující nebo opozdilé námořníky. S nimi jsem se vydal poznávat Singapur i já. Areál Clifford Pier, jediné místo na ostrově určené k přistávání člunů, je letitým pamětníkem anglické nadvlády. Stejně jako dříve tudy proudí denně stovky a tisíce lidí, jejichž hlavním zájmem je rychle a pokud možno levně nakoupit. Vstupní celní kontrola však není pouhou formalitou, byť celý Singapur je bezcelním přístavem. U koho celníci najdou třeba balíček žvýkaček nebo erotický časopis, které se nesmějí v zemi prodávat, čeká ho vysoká pokuta. O drogách, za které v sousední Malajsii hrozí trest smrti, je lepší se ani nezmiňovat. Hned za celnicí jsou peněženky všech návštěvníků vystaveny silnému náporu obchodníků. Ceny značkového zboží, často vyráběného v Singapuru, dosahují téměř poloviny světových cen. Kromě toho místní obchodníci mají připraveny na své zákazníky nejrůznější triky a nenechají je projít jen tak bez povšimnutí. Zájem se obvykle soustřeďuje na elektroniku a fotooptiku, ale zaujme i kosmetika a konfekce světových značek, stejně jako různé novinky,které spolehlivě uvedou v úžas sousedy nebo vaše kolegyně v práci. Úzká ulička Change Alley, která vede od nábřeží mezi novým mrakodrapem a masivní budovou námořní komory, zůstala zachována snad jen z nostalgie k starým koloniálním časům. Před ní stál hlouček směnárníků, převážně místních Indů, kteří silně připomínali naše veksláky. Každý z nich však držel v ruce výmluvně dolarovou bankovku a nezbytnou kalkulačku pro přepočítávání kursů snad všech měn světa. O naši zelenou stovku, kterou jsem chtěl cvičně vyměnit, však měli pramalý zájem. Přestože americký dolar většina obchodníků přijme,je lepší mít na nákupy singapurské dolary. Svoje uspořené dolary jsem tehdy nakonec utratil za velký přenosný stereofonní kazetový radiomagnetofon Sony. Podařilo se mi dokonce usmlouvat nižší cenu, než uváděla cenovka jinak solidního obchodu. Doma zaplacené clo odpovídalo ceně tuzemského kazeťáku Tesla, do něhož se však našim konstruktérům rádio už nevešlo. Když jsem tuto hudební strojovnu vezl z letiště domů pražskou tramvají, budila značnou pozornost. Ještě po patnácti letech, když jsem přístroj odvážel z právě zrušené kanceláře, zaujal pozornost čerstvě propuštěného mládence, který si ho koupil přímo na ulici. Snad mu dělá dobrého společníka ještě dnes, zvláště když západní norma FM se u nás stačila zaplnit mnoha stanicemi s kvalitní moderní hudbou.
