to je symbol české speciality. Ač se mu hlava může doslova rozskočit, mlčí a v duchu se nejspíš stydí. Bolehlav je u nás totiž dodnes považován za problém pohříchu ženský - a kdo by chtěl vypadat zženštile? Přitom Česká republika není, jak dokazuje statistika, mezi evropskými zeměmi výjimkou, a tak migrénou trpí nejen každá pátá žena, ale také každý dvacátý muž.
»Trpět se nevyplácí ani u hlavy,« tvrdí Petr Dočekal z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. »Každá bolest se totiž vrývá do paměti, čímž vzniká paměťová stopa, která pak napomáhá častějšímu opakování stejné bolesti.« Jak se však zachovat, aby člověk nešel s houfnicí na vrabce, nebo naopak s prakem na medvěda? Především je dobré vědět, že o migréně lze mluvit pouze tehdy, přichází-li v naprosto pravidelných intervalech. Nepravidelná bolest hlavy mívá jiný důvod, například stres, zablokovanou krční páteř, hormonální nerovnováhu. Jestliže se tedy vaše hlava začne ozývat častěji než čtyřikrát do měsíce, je moudré nesáhnout po prášcích, ale svěřit se praktickému lékaři, který by se měl snažit odhalit skutečného viníka vašich potíží. U bolesti, již lze bez nadsázky nazývat migrénou, je třeba rozlišit průběh lehký, který vám nebrání pracovat, průběh střední, kdy už jakoukoli činnost můžete jen předstírat, a těžký, vyznačující se tím, že jste schopni pouze polohy vodorovné. »Koho dejme tomu tak šestkrát do roka postihuje těžký záchvat a jinak je zcela zdráv, ten ať nefilozofuje a bolest vždycky co nejdříve radikálně ztlumí léky, které se mu osvědčují a které by měl mít vždycky po ruce,« radí doktor Dočekal, jehož odbornou doménou jsou právě migrény. »Při migréně opakující se pětkrát až desetkrát do měsíce, i když má pouze lehký až střední průběh, je lepší nechat záchvat odeznít. Nadměrně časté užívání léků vede totiž nejen k návyku a četným zdravotním komplikacím, ale zhoršuje i samotnou bolest hlavy, která potom přichází třeba i denně. Tedy z praktického hlediska: ojedinělé záchvaty je možné pouze tlumit, častým záchvatům je potřeba předcházet.« Lidé, kteří mají z migrény hrůzu už jaksi dopředu, a mezi takové patří zejména ženy s těžkými záchvaty, by měli mít účinný lék vždycky při sobě - dodá jim to pocit jistoty a soběstačnosti. Použít by však měli tento lék, zvláště je-li velmi silný a účinný, metodou blanických rytířů, tedy až když je opravdu nejhůř. Na zaručenou cestu do pekel se ovšem vydávají všichni, kteří se rozhodnou užívat lék, původně určený ke ztlumení již vzniklého záchvatu, jako »prevenci«, nejčastěji před takzvaně náročným dnem, v němž by migréna mohla vzniknout. Je to počínání nesmyslné už proto, že účinek preparátu spočívá v likvidaci už existujícího zánětu. Při užívání léků systémem »co kdyby« mohou být sice záchvaty slabší, ale nepochybně budou čím dál častější. Jelikož medikamenty určené naopak pouze k prevenci migrény už také existují, je třeba obě rozdílné skupiny léků od sebe jasně odlišovat.
Analgetik, která lze koupit volně v lékárnách, přibývá. K běžně užívaným patří ta, jejichž účinnou látku tvoří paracetamol, kyselina acetylsalicylová nebo ibuprofen. Právě ten zvítězil o prsa v nedávném průzkumu snášenlivosti PAIN, jehož se zúčastnilo 8677 Francouzů ve věku 18 až 75 let a 1108 praktických lékařů. S účinkem ibuprofenu bylo spokojeno 74,2 procenta pacientů (s druhým paracetamolem 69,2 procenta). I o nejlepším léku však platí, že je-li ho moc, může ho být příliš. Pak hrozí třeba analgetická nefropatie neboli selhání ledvin následkem nadměrného užívání analgetik. Tuto újmu na zdraví zaznamenal zřejmě jako první roku 1827 německý lékař Johann Wagner při pitvě Ludwiga van Beethovena. Skladatel si totiž obliboval sušenou a mletou vrbovou kůru obsahující salycin. Přímou úměru mezi volným prodejem analgetik a počtem lidí závislých na hemodialýze zatím nejprůkazněji potvrdila Belgie a nevymykají se jí ani tuzemské výzkumy, ačkoli vinou omezených možností této léčby v minulosti nejsou ucelené.
»Trpět se nevyplácí ani u hlavy,« tvrdí Petr Dočekal z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. »Každá bolest se totiž vrývá do paměti, čímž vzniká paměťová stopa, která pak napomáhá častějšímu opakování stejné bolesti.« Jak se však zachovat, aby člověk nešel s houfnicí na vrabce, nebo naopak s prakem na medvěda? Především je dobré vědět, že o migréně lze mluvit pouze tehdy, přichází-li v naprosto pravidelných intervalech. Nepravidelná bolest hlavy mívá jiný důvod, například stres, zablokovanou krční páteř, hormonální nerovnováhu. Jestliže se tedy vaše hlava začne ozývat častěji než čtyřikrát do měsíce, je moudré nesáhnout po prášcích, ale svěřit se praktickému lékaři, který by se měl snažit odhalit skutečného viníka vašich potíží. U bolesti, již lze bez nadsázky nazývat migrénou, je třeba rozlišit průběh lehký, který vám nebrání pracovat, průběh střední, kdy už jakoukoli činnost můžete jen předstírat, a těžký, vyznačující se tím, že jste schopni pouze polohy vodorovné. »Koho dejme tomu tak šestkrát do roka postihuje těžký záchvat a jinak je zcela zdráv, ten ať nefilozofuje a bolest vždycky co nejdříve radikálně ztlumí léky, které se mu osvědčují a které by měl mít vždycky po ruce,« radí doktor Dočekal, jehož odbornou doménou jsou právě migrény. »Při migréně opakující se pětkrát až desetkrát do měsíce, i když má pouze lehký až střední průběh, je lepší nechat záchvat odeznít. Nadměrně časté užívání léků vede totiž nejen k návyku a četným zdravotním komplikacím, ale zhoršuje i samotnou bolest hlavy, která potom přichází třeba i denně. Tedy z praktického hlediska: ojedinělé záchvaty je možné pouze tlumit, častým záchvatům je potřeba předcházet.« Lidé, kteří mají z migrény hrůzu už jaksi dopředu, a mezi takové patří zejména ženy s těžkými záchvaty, by měli mít účinný lék vždycky při sobě - dodá jim to pocit jistoty a soběstačnosti. Použít by však měli tento lék, zvláště je-li velmi silný a účinný, metodou blanických rytířů, tedy až když je opravdu nejhůř. Na zaručenou cestu do pekel se ovšem vydávají všichni, kteří se rozhodnou užívat lék, původně určený ke ztlumení již vzniklého záchvatu, jako »prevenci«, nejčastěji před takzvaně náročným dnem, v němž by migréna mohla vzniknout. Je to počínání nesmyslné už proto, že účinek preparátu spočívá v likvidaci už existujícího zánětu. Při užívání léků systémem »co kdyby« mohou být sice záchvaty slabší, ale nepochybně budou čím dál častější. Jelikož medikamenty určené naopak pouze k prevenci migrény už také existují, je třeba obě rozdílné skupiny léků od sebe jasně odlišovat.
Analgetik, která lze koupit volně v lékárnách, přibývá. K běžně užívaným patří ta, jejichž účinnou látku tvoří paracetamol, kyselina acetylsalicylová nebo ibuprofen. Právě ten zvítězil o prsa v nedávném průzkumu snášenlivosti PAIN, jehož se zúčastnilo 8677 Francouzů ve věku 18 až 75 let a 1108 praktických lékařů. S účinkem ibuprofenu bylo spokojeno 74,2 procenta pacientů (s druhým paracetamolem 69,2 procenta). I o nejlepším léku však platí, že je-li ho moc, může ho být příliš. Pak hrozí třeba analgetická nefropatie neboli selhání ledvin následkem nadměrného užívání analgetik. Tuto újmu na zdraví zaznamenal zřejmě jako první roku 1827 německý lékař Johann Wagner při pitvě Ludwiga van Beethovena. Skladatel si totiž obliboval sušenou a mletou vrbovou kůru obsahující salycin. Přímou úměru mezi volným prodejem analgetik a počtem lidí závislých na hemodialýze zatím nejprůkazněji potvrdila Belgie a nevymykají se jí ani tuzemské výzkumy, ačkoli vinou omezených možností této léčby v minulosti nejsou ucelené.
