Není to úžasný pocit smět okolí říct všechno, co máte na srdci, dostat to ze sebe? Proč ne, ale řekněte to kamarádce, a ne svému klukovi, příteli nebo manželovi. Ve vztahu, tím spíš v manželství, by si totiž člověk měl dávat dobrý pozor na ústa. Pravda nemusí vždycky ulehčit život, právě naopak.
I když zuříte a jste v podstatě v právu, některé svoje postřehy si nechte pro sebe. Možná by se vám na chvíli ulevilo, ale víte, v čem je problém? Co se jednou řekne, těžko se bere zpět. I když se omluvíte, vysvětlíte, že jste to tak nemyslela, partner se usměje a omluvu přijme, nikdy na to nezapomene.
Odpustí vám, to ano, ale nezapomene. To se můžete spolehnout. Takže - co byste rozhodně neměla říkat?
„Měl by sis najít práci.“
Možná se vám nelíbí, že je váš manžel pořád někde pryč, že ho málo vidíte doma. Třeba si připadáte zanedbávaná, nebo dokonce ochromená ztrátou rodinné soudržnosti. Ani jeho nečekaná ztráta zaměstnání nebo odchod z práce z nějakých důvodů není dnes nic neobvyklého, ale musí se to řešit.
Týden dva se dá obvolávat, hledat, vyptávat se, ale je dost divné, když si muž zvykne na pohodičku, klid a možnost tohle neřešit. Zlenoší, a dokonce se nechá živit. Tady je něco špatně.
Jiným častým zdrojem partnerských konfliktů je oblast financí – nemáte dost peněz na zaplacení účtů, hypotéky nebo nájmu. Pokud vám vadí, že manžel nosí domů málo peněz, nemusíte hned začít vyšilovat. Nejdřív střízlivě zhodnoťte svou rodinnou situaci.
Buďte obzvlášť opatrná, než zaútočíte na manželovu schopnost zabezpečit vás a děti. Pokud máte problém s tím, kolik vydělává, berte to jako příležitost promluvit si o životním stylu vaší rodiny, ale v klidu a bez jakýkoliv výčitek.
Náš komentář: Jestliže jste si nevzala úplného ignoranta – a to jistě dobře víte, s kým máte tu čest, muž určitě dovede sám zhodnotit, jak je šikovný a nakolik je schopen vás uživit. Nemusí hned sehnat práci, postačí na přechodný čas brigády, důležité je podpořit ho ve snaze a podržet ho.
„Já jsem to přece říkala.“
Tou větou jako byste křičela do světa: Vidíš, zase jsem vyhrála. Jsem prostě lepší než ty. Ale ve vztahu se přece nesoutěží, neběží se žádný závod. Frajer chlap vám řekne: No ano, měla jsi pravdu. To ale řekne jednou, maximálně dvakrát, pak mu to už poleze na nervy.
Náš komentář: A když už musíte soutěžit, tak myslete na to, že muži většinou rádi vyhrávají. Jenže vy tomu svému vítězný pocit nedopřáváte. Až mu to začne hodně vadit, bude hledat ženu, která ho vyhrát nechá. To pak už bude pozdě honit bycha.
„Jsi stejný jako tvůj otec.“
Mimochodem, tak to zpravidla bývá, že syn je po otci. Není tedy hezké mu to otloukat o hlavu a chtít ho tím urazit. Prudší nátura po vašich slovech vypění, poddajnější muž se lekne, že nevědomky předvádí nejhorší vlastnosti své rodiny.
Pokud byste tedy měla chuť pronést právě tento výrok, dejte si stopku. Možná je váš muž ten typ, co po sobě neuklízí (ponožky na zemi a on tu sedí a kouří), i když mu to připomínáte. Vadí vám to? Pak je lepší, když to spolu proberete v klidu. Nemusíte mu hned předhazovat, že je pro vás něco jako neandrtálec a že vás jeho zlozvyky urážejí.
Náš komentář: Copak když je syn po otci – mnohem horší je, pokud se dospělý muž zhlíží ve své matce a nedokáže se od ní odpoutat. I tak ale psychologové radí to manželovi nevyčítat, radši se třikrát zhluboka nadechnout a uvědomit si přednosti, které na něm milujete.
„Nech to být, já si to udělám sama.“
Váš muž se doma snaží něco udělat, opravit, sestrojit, vy jste netrpělivá, nervozní a pořád mu koukáte pod ruce. Navíc trousíte kolem sebe poznámky: Nech to být, stejně to nedopadne dobře, jen ztrácíš čas, já se ti divím, že se do toho pleteš, vždyť to neumíš, radši zavolám opraváře.
Za prvé – podobné věty uráží jak jeho osobně, tak jeho elementární potřebu být hlavou rodiny a platným členem vaší domácnosti. Za druhé - pro všechny dospělé je ponižující slyšet, že jejich snaha je zbytečná a neoceněná.
Náš komentář: Je to tak těžké držet chvíli jazyk za zuby, nevšímat si ho, ty lepší z vás by mohly naopak vyslovit slova obdivu nebo účasti, že ví, jak je to složité, a že oceňujete, že to on chce vyřešit. A kdyby se vám podařilo vykouzlit na tváři úsměv, pohlazení po ruce, ocení to, uvidíte.
„Maminka mě varovala, abych si tě nebrala.“
Co bylo, to bylo. Teď jste dospělá a nemá cenu vytahovat, co vám matka kdysi před svatbou řekla. Možná něco takového skutečně pronesla, třeba ve smyslu, že máte na svatbu ještě čas, pokud jste do toho, jak se říká, praštili hned po dvacítce. Teď vám její slova při každé manželské hádce znějí v hlavě jako varování. Radši se snažte na to nemyslet a spíš se držte jádra pudla, tedy konkrétního problému, který se hádkou snažíte vyřešit.
Náš komentář: Kdo ví, třeba jeho maminka říkala o vás to samé – a předhazuje vám to on? To jsou jen takové hlášky, problém, který řešíte teď, s tím nesouvisí, tak zapomeňte a vraťte se v hlavě do doby tady a teď. Klid, rozvaha, jasné formulace a argumenty, žádné, ale opravdu žádné výčitky.
„Mělo by se udělat, zařídit...“
Tady je vidět, že jste zvyklá chodit na věci oklikou. Bojíte se ho přímo zaúkolovat, a proto používáte tuto neurčitou (a zbytečnou) výzvu ke všem a zároveň k nikomu. To na něj působí jako červený hadr na býka. Nebo on snad doma říká, že by se mělo umýt nádobí, převléct postele nebo zamést podlaha?
Náš komentář: Pokud vám něco leží na srdci, pojmenujte to, řekněte přímo, že ho žádáte o pomoc, nebo ho přímo zaúkolujte. Rozhodně ale nechoďte kolem horké kaše. Prostě a jasně všechno pojmenujte. Jen tak se dočkáte toho, co očekáváte a co si přejete.
