Seřezat, nebo nechat přejet autem?
V tašce sice máte troje sušenky, pitíčko a ovocnou kapsičku, ale dcerka prostě chce medvídky z trafiky. Všechno ostatní odmítla, a teď se rozhodla vydat přes silnici plnou rozjetých aut. Držíte ji sice zuby nehty za ruku a hájíte přitom svoji pozici ve frontě na autobus, jenže dítě se vypíná do luku, začíná ječet a vy ztrácíte trpělivost.
Co teď? Seřezat, nebo nechat utéct přes silnici do trafiky? Jako pozorovatel z fronty máte asi jasno, ale co má udělat matka, když není, kam utéct?
Seřezat, nebo nechat napospas silničnímu provozu není zrovna ta správná nabídka voleb. Variant toho, co dělat, je totiž mnohem více. Stejně tak jako příčin, proč vaše dítě právě prožívá svůj „velký ústrk“. Zde je manuál krok za krokem, co dělat.
1. Nevěřte v okamžitý zázrak a neřešte okolí
Připadáte si jako nahá před publikem, které jen dychtivě čeká na vaši první chybu? Máte pocit, že byste nejraději utekla a už se na nástupiště nikdy nevrátila? Věřte, že většina lidí kolem vás dítě má, mělo anebo je to brzy čeká. Těch, co se s dětmi nikdy nesetkali, je kolem vás naprosté minimum. Velká část s vámi soucítí a nejradši by vás objala na uklidněnou. A ti, co mají děti ještě malé nebo se na ně teprve pouze romanticky těší, doufají, že se od vás něco naučí. Takovým rodičům můžete, pokud zachováte chladnou hlavu, opravdu ohromně pomoci.
Každý si přejeme bleskurychlé řešení „hysteráku“, ale takové prostě neexistuje. Vyhněte se proto výrazům jako: „Okamžitě přestaň!“ nebo „Jestli ihned nepřestaneš brečet, tak...“ Místo toho se zhluboka nadechněte a na okolí úplně zapomeňte.
A pokud vám přeci jen nějaká moudrá paní bude chtít dávat sodu typu, „měla byste si to dítě utišit, je to jen nevychovaný rozmazlený spratek,“ věřte, že si svoje rodičovská léta s odstupem času jen významně zidealizovala. Usmějte se a ignorujte ji směle dál. Takový občasný dětský záchvat je totiž naprosto běžná věc.
2. Hledejte příčinu a buďte parťák
Možná propadnete strachu, že záchvaty tohoto kalibru budou odteď na denním pořádku a že je to známka nějakého vašeho špatného rodičování. Okamžitě se začnete podceňovat jako rodič a hledat dlouhodobou příčinu toho, proč se váš miláček zničehonic chová jako blázen. Právě díky ztrátě sebevědomí pak my rodiče utíkáme ke zmatečným a zbrklým řešením problému.
Ovšem pravděpodobnější je, že se jedná o spíše vzácnou epizodu a je třeba hledat krátkodobou příčinu. Často dětem při vzniku takového záchvatu pomáhají speciální pomocníci. Jsou to únava, hlad, nuda, potřeba jít na záchod anebo prostě jen poslední kapka. Poslední kapka ve dni, kdy se toho na ně zkrátka dělo už moc, bylo příliš zákazů a změn, nebo se jen dnes nevstávalo tou správnou nohou. Tak či tak, vyplatí se být v tomto s dítětem na jedné lodi.
Slova pochopení a pojmenování emocí, které dítě prožívá mohou pomoci. „Vím, jak se cítíš, chápu tě, rozumím ti. Je mi moc líto, že... Taky bych nejradši, ale...“ Snažte se pochopit a udržet si přívětivý tón hlasu. Uklidňující, láskyplný ale s jasnými vodítky k pomoci. Zkrátka takový, jaký byste chtěla vy sama slyšet, kdybyste se vrátila domů z práce do bělostného žáru vytočená po otřesném dni a vyprávěla o něm svému manželovi.
Dítě možná nebude přímo chápat, co mu všechno vysvětlujete a chcete po něm, ale klid v hlase a ochota porozumět za vás udělá půlku práce.
3. Nelepší se to a autobus se blíží? Vytrvejte!
Nakonec vždycky můžete dítě vzít do náručí a odejít opodál nebo na konec fronty. Často ale stačí jen vytrvat. Pláč, jak se říká „od bránice“, se nedá zastavit na povel. Jen si vzpomeňte třeba na záchvat smíchu. Jakmile se křeč dostane do břišních svalů, vrací se opakovaně. Stejně tak se může vracet břišní pláč. Dítě by si mnohdy i konec plakání přálo, ale tak nějak to prostě pořád samo nabíhá. To je vaše chvíle nabídnout obejmutí, napití nebo smířlivé řešení problému.
Každé dítě prožívá záchvaty vzteku jinak. Není žádná ostuda si přiznat, že nevíte, jak se se situací vypořádat. Propadá-li dítě záchvatům vzteku opakovaně, může pomoci kontaktovat dětského psychologa nebo pedagogicko-psychologickou poradnu.
Žádost o pomoc není projevem slabosti, naopak. Brzká změna vzorce chování naopak napomůže tomu, že se nedostanete do začarovaného kruhu. Můžete se inspirovat i na portálu Nevýchova.cz, kde najdete i kurzy zdarma. A nebojte se, nevýchova neznamená volná výchova bez hranic. „Nevýchova je výchovný přístup pro rodiče, kteří nechtějí vychovávat tvrdě, autoritativně, ale ani liberálně, bez pravidel – chtějí si s dětmi rozumět a mít s nimi hezký vztah,“ píše se na webu, kde hledala výchovnou inspiraci i autorka tohoto článku.
