Ona
Své orgány nechce k transplantaci poskytnout 650 Čechů. Ilustrační foto

Své orgány nechce k transplantaci poskytnout 650 Čechů. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

650 lidí nechce darovat své tělo

  • 10
Kdo není v registru, je po smrti automaticky považován za dárce. Zatím se zaevidovalo 650 Čechů. 52 % z nich jsou muži.

Přání, aby jim lékaři po smrti neodebrali orgány, dosud vyslovilo 650 lidí. Museli se kvůli tomu nechat zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

Registr funguje od září 2004 a lékaři, kteří se zabývají transplantacemi, do něj musí před každým odběrem nahlížet.

"Na deset milionů obyvatel je to málo a pro transplantační medicínu a nemocné je to dobře," míní Eva Pokorná z České transplantační společnosti.

"I ti, co odmítají, by si ale měli uvědomit, že jednou mohou transplantaci potřebovat oni sami nebo někdo jejich blízký," dodává Pokorná.

Naopak Barbora Pavlíčková z registru "odmítačů" si myslí, že lidí, co nechtějí dát orgány, je ve skutečnosti daleko víc. Ale často vůbec nevědí o tom, že se kvůli tomu musí někam zapsat.

"Nejvíce lidí se k nám přihlásilo hned na počátku existence registru, kdy se o tom hodně mluvilo. Jen za první čtyři měsíce se zaevidovalo tři sta lidí," popisuje Pavlíčková.

Do registru se dá dostat dvěma způsoby: buď v ordinaci, kde formulář musí kromě pacienta podepsat ještě lékař a jeden svědek.

Nebo stačí stáhnout formulář z internetu (www.nrod.cz), vyplnit, nechat ověřit podpis a odeslat do registru. Za děti nesouhlas s dárcovstvím orgánů dávají jejich rodiče.

Formulář obsahuje kolonky srdce, játra, plíce, ledviny a další, kde žadatel zaškrtne, které orgány nechce darovat.

Drtivá většina ze 650 "odmítačů" nechce dát k transplantaci nic. Pouze čtyři z nich mají podmínku: s transplantací orgánů nemají problém, ale odmítají darovat tkáně - tedy kůži, vazy a šlachy.

Lidé mohou, ale nemusejí uvádět důvod, proč odmítají darovat své orgány. "Někteří lidé dokonce odmítají darovat orgány konkrétním osobám, což samozřejmě bereme jako normální nesouhlas. Je tu i případ, kdy kdosi napsal, že nechce darovat orgány současným i budoucím politikům," říká Pavlíčková z registru.

Před vznikem registru v září 2004 rozhodovali o povolení transplantace orgánů zemřelého vždy jeho příbuzní.

Teď už je v Česku podobná praxe jako v sousedním Německu a Rakousku: každý je automaticky považovaný za dárce, pokud se nepřihlásí do registru "odmítačů".
 
Naopak ve Velké Británii a Spojených státech to funguje obráceně: zaregistrovat se musí ti, kteří chtějí darovat, jinak lékaři lidem nesmějí brát orgány k transplantaci. V Americe za dobrovolné dárcovství mají lidé o symbolický dolar levnější autoškolu.