|
Jak se dělá abdominoplastika První díl seriálu o abdominoplastice (odstranění přebytečné kůže na břiše). Druhý díl s reportáží přímo z operace čtěte ve čtvrtek 2. listopadu |
"Ještě před rokem a půl jsem vážil 147 kilo," začíná vyprávět čtyřiadvacetiletý Martin Bílík. Dnes by na něm nikdo nepoznal, že mohl být někdy obézní. Když se ale svlékne do půl těla, prozradí ho převislá kůže na břiše.
Problémy s váhou ho provázely už od základní školy. "Tehdy a pak i na střední jsem se vyhýbal tělocviku, ale jinak jsem nepociťoval žádné jiné problémy," pokračuje Martin.
Čtyři rohlíky k snídani byly normální
Tloušťku, jak sám říká, "nezdědil" po rodičích (snad jen tatínek je prý trošku silnější), ale sám si ji "vypěstoval". Nadměrné množství nezdravého jídla a nedostatek sportu a fyzické aktivity (Martin je trafikant) udělaly své.
"Snídal jsem třeba tři nebo čtyři rohlíky, k tomu jsem si dal nějakou uzeninu. Dopoledne jsem si dal něco sladkého. Oběd jsem měl klasický, v závodní jídelně a odpoledne jsem si dal někdy ovoce, ale spíš zase nějakou sladkost. Pak jsem i hodně večeřel. Jedl jsem cokoli a ve velkém množství," popisuje Martin svůj běžný jídelníček.
"Narostl" tedy až na 147 kilogramů. "Samozřejmě jsem se sebou nebyl spokojený, vadilo mi to hlavně při nakupování oblečení, ale nějak jsem to neřešil, měl jsem slabou vůli," tvrdí. Zdravotní problémy, které obezitu provázejí, prý neměl, nebo o nich nevěděl.
Impulzem k "akci" byl úplně nevinný novinový článek o bandáži žaludku. "Říkal jsem si, že by mi to mohlo pomoct, aniž bych musel projevovat takové úsilí jako při běžném hubnutí," přiznává Martin. Podstoupil konzultaci v Brně. V tamní nemocnici ho poslali na obezitologii, kde mu bandáž žaludku nedoporučili. "Říkali, že nejdřív se musím pokusit pod jejich dohledem zhubnout bez bandáže, a teprve pokud by se to nepodařilo, přistoupilo by se k bandáži," dodává.
A tak Martin "vyfasoval" od nutriční specialistky energetické tabulky a radil se s ní o skladbě jídelníčku a energetickém příjmu. K tomu přidal fyzickou aktivitu - spinning, který ho začal hodně bavit a chodí na něj od té doby pravidelně.
Během prvního roku shodil přes šedesát kilo. Jak ale přistoupil na "normální" jídelníček, váha o malinko vyskočila. Během loňského léta se mu ustálila na osmdesáti kilogramech. "Váhu v rozmezí 80-85 kilo bych si chtěl držet," tvrdí odhodlaně Martin Bílík.
V současnosti jí normálně, ale musí se stále hlídat. "Musím jíst pětkrát denně v menších dávkách, abych pak nevyhládl a nejedl moc. A taky mi pomáhá sport. Z jídla mi ale nic nechybí. Nejím sice vůbec uzeniny, ale ani mi to nechybí, úplně jsem si odvykl. To si dám radši místo toho sladší jídlo. Ale nesmím to s ním přehánět," usmívá se.
Přebytečnou kůži prostě "uřežou"
Na pokoj v Asklepionu přichází MUDr. Šamudovský. Přivítá se s Martinem Bílíkem a dá se do "práce" - vysvětlí mu, co ho při operaci čeká, a předkreslí si místa hlavních řezů. "Tak vy jste zhubl šedesát kilo, to je neuvěřitelné," kroutí hlavou MUDr. Šamudovský.
"U pana Bílíka je problém ten, že po velkém zhubnutí sice tuk shodil, ale zůstala mu nadbytečná kůže a trocha podkožního tuku na břiše," vysvětluje primář.
"Podle stavu bych řekl, že to možná bude i na dvě etapy, ale to uvidíme a rozhodneme až v průběhu operace," dodává.
Běžný postup je takový, že se hlavní řez vede přes celé břicho v oblasti těsně nad ochlupením (zhruba v místě, kde dochází k převisu kůže) - tam, kde se pokles kůže zastavil. Jizva je tedy skrytá pod spodním prádlem. Protože ale Martinovi po zkušebním stažení kůže na břiše zůstala ještě přebytečná kůže na bocích, je možnost operovanou oblast v podstatě rozšířit. K tomu je ale nutné vést ještě další řez, a to od konce hrudní kosti dolů přes břicho až k oblasti ochlupení. Jizva tak bude mít tvar kotvy.
"Pan Bílík souhlasil i s touto druhou možností, a tak v průběhu operace uvidíme, co bude nutné udělat," říká MUDr. Šamudovský a s Martinem Bílíkem se na čas rozloučí se slovy: "Tak se mějte, uvidíme se na sále!"
