Kdyby si dospělí neměli hrát, tak asi nevychází hry 18+ (a na každé druhé deskovce je napsáno třeba od 3-99 let), takže tak..

Článek pro všechny zhrzené ženy, kterým doma jejich polovičky hrají hry. Ale sami se dívají na céčkové seriály a pak si o tom ještě povídají v práci s kolegyněmi.

To je zas článek s obrovským pocitem senzačnosti objevující kolo.

Stolní fotbálek byl i před 20 lety častěji k vidění v hospodách, než na dětských hřištích, a hry určené pro dospělé se taky vyvíjí už desítky let.

Důležité je jediné, jestli tahle generace bude mít dost dětí, aby nebyla poslední svého druhu. To ostatní jsou jenom kecy. Lidé si hráli a blbli vždycky. Masopusty, hody, šachy, karty, ochotníci, kulečník, tv seriály...

Občas se s manželkou zamejšlíme nad tím, jestli nejsme trochu divní, když u večeře sledujeme Kačery z Kačerova nebo Rychlou Rotu, v zimě jsme na lesní cestě rozflákalí kluzáky na sníh, v bytě střílíme kuličkovkou po hmyzu, hrajeme společně staré počítačové hry z 90. let atd.. No ale baví nás to a nějak nehodláme "dospívat". Tak jsem rád, že naše chování zapadá do dnešní společenské normy.

Máte děti?

S podstatou článku souhlasím, i když si nemyslím, že projevem nedospělosti je zrovna hraní her. Ale napadalo mě to často například u seriálu Přátelé - partička, která stále začíná v životě od nuly, chování patnáctiletých ve věku hodně přes třicet. Ano, je to komedie, ale je to tam. Taková jakási touha nedospět, v podstatě schovávání se před zodpovědností. Dokonce bych to nazvala házení to na druhé. Jestli to autorka myslela takhle, má pravdu. Kdo by taky dospíval když se dneska nabízí pohodlný singl život, sebestřednost která není jako dřív cílem kritiky ale naopak obdivu (ty slinty jako já za to stojím, pro mě jen to nejlepší) atd. Kdo bude platit účty mě nezajímá, já si hraju, a platím maximálně jen za sebe. O to jestli někdo rád nebo nerad hraje PC hry tady nejde.

Já považuji za zámku dospělosti osobní odpovědnosti a seberealizace. Co to přesně znamená, je velmi individuální. Člověk není jako motýl, aby měl dospělost nějak přesně definovanou.

Infantilní dospělí - dokonalý materiál pro propagandu

citace: "bydlet doma ve dvaceti nebo jednadvaceti letech byla společenská sebevražda", takže ti tehdejší takzvaní "dospělí" tehdy pouze podléhali konvencím a společenskému tlaku.

Ve článku je popsaný pohled člověka, který rezignoval na zvídavost. Je statický a zkostnatělý. Neumí se vymanit nebo alespoň uvažovat mimo zaběhlé konvence ... a proč? PROTOŽE SI NEUMÍ HRÁT!