Malé, klidné a důvěrně známé hřiště s kamarády, anebo velké rušné a neznámé hřiště bez kamarádů... Moje volba by byla jasná. Váš syn to vnímá asi podobně.

Každý nemusí mít rád otevřený prostor a ruch.

Tyhle historie by měli ob den povinně číst ti skvělí zaměstnavatelé a HR manažeři, co nás v médiích stále napomínají a diví se, že lidé v Česku nejsou dostatečně flexibilní pracovní silou a že se, čertvíproč, nechtějí za prací stěhovat...

Ve 4 letech si dřív nebo později zvykne. To ještě ani žádný skutečný kamarády nemůže mít. Podle mě je nejhorší stěhování na druhej konec republiky v pubertě. To tomu člověku berete celej svět. Celej svět čtyřletýho dítěte je máma. Tu má s sebou. Pokud to tak není, je špatně už něco před tím.

Další taková, která si myslí, že dítě jí patří a může rozhodovat i o tom, co si má myslet. Možná vás překvapí zjištění, že vám ve skutečností vůbec nepatří, děti máme na omezený čas jen tak nějak "půjčené"...

Podle jedné studie, když dítě projde něčím takovým ve věku 3 -5 let, kdy se mu razantně změnily podmínky, přijde o kamarády, rodiče se rozvedou, přestěhují se jinak, babičky jsou dál a nepřicházejí na návštěvu tak často atd. projeví se to na pubertě. Děti, které mají takový zážitek mají mnohem horší pubertu, než ty, které v té době žili ve stabilním prostředí. Když se dítěti změní situace potom není to tak hrozné. Ovšem v tomhle věku ho to tak zasáhne, že rodiče sobě i jemu, zadělali na problém do budoucna.

Zažila jsem to s jedním děckem z příbuzenstva, kdy se matka s ním odstěhovala za novým partnerem a puberta toho byla příšerná. Vlastně přetrvává ještě teď i když dítku je již 20.

A film V hlavě jste viděli? Tak se na něj podívejte. Je přesně o tom. A kromě toho, že je velice zábavný, tak je i poučný. Možná pak svému dítěti budete více rozumět než po radách odborníka.

jj Taky jsem to zažila. V roce 2012 jsme se z paneláku přestěhovali do rodinného domu. V září jsme se stěhovali a v říjnu měl syn 3 roky a ještě ke všemu šel do školky a já do práce. Hrůza hrůz. Začal se zase počůrávat, přestal si říkat na velkou. Vrátili jsme se k dudlíku.. no hrůza.

Když vidím ilustrační foto a čtu článek vzpomínám na film Kuře melancholik. Někoho rozhodí stěhování na druhý konec republiky, někoho úmrtí blízké osoby a někoho pouhá hrozba obojího...

Pravda je,že některé děti změny nesou těžce.Možná má paní psychložka pravdu a malej si prostě zvykne.Ale já mám zkušenost s nejstarší dcerou- v jejích 10 letech jsme se odstěhovaly od prarodičů jen o pár ulic dál a v jejích 12 se nám narodil malej.Asi půl roku to bylo peklo- úzkost,budila mě v noci několikrát,stěžovala si,že nemůže dýchat.Psychložka,pak i psychiatr.Uklidnilo se to,ale potíže má pořád a stressem se vždycky zhorší a to je jí už skoro 20.

jazisimarja a to je to vse pouze psychickeho charakteru? to je hrozny

moje mala po rozvodu, kdy ji bylo 2,5 rocku, tak zadrzovala porad dech, bylo to docela psycho, delala to u nas obou, nastesti jsme s maminkou za dobre, pomahame si a mame se stale radi, tak snad ji i toto pomohlo a ted uz je mala v poradku

Rika se tomu vykoreneni. Zas za ucelem vlastniho prospechu. Co poradi renomovany poradce? Jdete s nim k doktorovi. Je to ostuda takhle radit a brat za to jiste nemale BP.

Co byste poradil vy?